angl. anaerobic respiration, typ buněčné respirace, kde v dýchacím řetězci není konečným akceptorem elektronů (oxidačním činidlem) molekulový kyslík, ale jiná molekula (částice), přijímaná z extracelulárního prostředí, např. NO₃⁻ (denitrifikační bakterie), SO₄²⁻ (desulfurikační bakterie), CO₂ (methanogenní bakterie), fumarát (Escherichia coli), ale také kovy jako Fe³⁺, Mn⁴⁺, Co³⁺ nebo U⁶⁺. Všechna tato oxidační činidla mají nižší standardní redoxní potenciál než O₂, a proto je anaerobní respirace energeticky méně výhodná než respirace aerobní. S tímto typem respirace se setkáváme u nefermentujících anaerobních prokaryot; je zde vázána na cytoplasmatickou membránu.