angl. conformation, prostorové uspořádání, které vychází z natočení jednoduchých vazeb (z torzních úhlů). Jedna konformace (jeden konformer) může tedy přecházet na druhou, aniž by došlo k přerušení kovalentních vazeb (srov. konfigurace). Mezi typické konformační přechody patří změna židličkové konformace na vaničkovou u cyklických monosacharidů, denaturace bílkovin, indukované přizpůsobení u enzymů či vznik replikační bubliny v DNA. Tento pojem se někdy užívá jako synonymum prostorového uspořádání biopolymerů, neboť jejich konfigurace je pro daný biopolymer neměnná (např. L-aminokyseliny v bílkovinách, β-D-monosacharidy v nukleových kyselinách).