angl. chromatography, velká skupina separačních metod, založených na rozdílné afinitě dělených látek ke stacionární (nepohyblivé) a mobilní fázi. Chromatografické metody patří v současnosti k nejdůležitějším metodám, které umožňují analyzovat složité směsi biologických molekul (analytické provedení pokusů) nebo vybrané složky směsi izolovat (preparativní provedení).
Lze je rozdělit podle několika kritérií:
podle skupenství mobilní fáze: a) plynová, angl. gas chromatography, GC, b) kapalinová, angl. liquid chromatography, LC (zejména ve zkratce HPLC);
podle uspořádání systému: a)na sloupci (stacionární fáze je ve tvaru sloupce, který se běžně nazývá kolona, odtud též termín kolonová chromatografie), b) v plošném uspořádání (nosičem je papír, viz papírová chromatografie, nebo tenká vrstva stacionární fáze rozprostřená na inertní podložce – odtud též chromatografie na tenké vrstvě, angl.thin-layer chromatography, TLC); c) vsádková, angl. batch chromatography, kdy se na stacionární fázi nejdříve z roztoku (např. v kádince) naadsorbují dělené látky, stacionární fází se pak naplní kolona a nakonec se dělené látky z kolony postupně vymyjí vhodnou mobilní fází;
podle složení mobilní fáze: a)isokratické dělení (mobilní fáze má po celou dobu dělení konstantní složení), b) dělení s proměnlivým složením mobilní fáze (v tomto případě se obvykle některé složky dělené směsi nejdříve pevně adsorbují na stacionární fázi, ostatní složky vzorku se mobilní fází vymyjí, poté se náhle nebo postupně mění složení mobilní fáze a zachycené látky se postupně z kolony vymývají);
podle separačního principu: chromatografie a) adsorpční (látky se na stacionární fázi adsorbují), b) rozdělovací (stacionární fází je kapalina, zachycená na pevný nosič, dochází tak k rozdělení mezi dvě nemísitelné kapaliny, např. chromatografie papírová nebo chromatografie na tenké vrstvě), c) iontově-výměnná (stacionární fází je ionex, s nímž dělené látky, především ionty, interagují elektrostaticky), d) s hydrofobní interakcí (stacionární fáze má nepolární charakter a dělené látky s ní interagují prostřednictvím hydrofobních interakcí), e) gelová permeační (stacionární fázi tvoří gel s póry o určitém průměru, látky se dělí podle velikosti a tvaru molekul); f) bioafinitní (využívá se specifické interakce molekul). Často se uplatňuje více těchto principů při jednom chromatografickém uspořádání.
