sobota, 11. května 2024, 15.11
Stránky: E-learning VŠCHT Praha
Kurz: Biochemický slovník (Biochemický slovník)
Slovník: Biochemický slovník
P
proces exergonickýangl. exergonic process, fyzikální či chemický proces, při němž volná energie systému klesá (ΔG < 0); děj tedy z termodynamického hlediska může probíhat samovolně (srov. endergonický děj). |
proces izokratickýangl. isocratic process, laboratorní proces, při němž se nemění složení kapalného prostředí. Pojmu se užívá především při popisu chromatografických separací. Mezi izokratické procesy patří gelová chromatografie a klasická rozdělovací
chromatografie, kde se během procesu nemění složení mobilní fáze. |
proenzymytéž zymogeny, angl. proenzymes nebo zymogens, neaktivní přímé
prekursory enzymů, které jsou do aktivní formy převáděny cíleným (specifickým) proteolytickým štěpením. Například trávicí enzymy jsou v buňkách syntetizovány jako proenzymy (trypsinogen, chymotrypsinogen, pepsinogen, prochymosin, proelastasa) a aktivovány až po vyloučení do trávicího traktu, enzymy podílející se na vzniku a odbourávání fibrinového gelu jsou v krevní plasmě přítomny ve formě prekursorů (prothrombinu, plasminogenu) a aktivují se až v případě potřeby. Bývají označovány buď předponou pro- nebo koncovkou -gen. |
prochiralitaangl. prochirality, vlastnost některých achirálních molekul. Prochirální molekula může podlehnout enzymové přeměně tak, že dvě chemicky ekvivalentní skupiny vázané na jednom centru (prochirálním uhlíkovém atomu) mohou reagovat odlišně; enzym je může díky své stereospecifitě rozlišit. Známým příkladem je citronová kyselina, z níž se v průběhu citrátového cyklu odštěpují (jako CO2) ty uhlíkové atomy, které byly součástí molekuly oxalacetátu, z níž citrát vznikl; přitom acetátové skupiny citrátu (−CH2−COO−) jsou strukturně zcela ekvivalentní (srov. chiralita). Na obr. je patrno, jak se hydroxylová skupina působením akonitasy posunuje "dolů", ač by se stejně dobře mohla posunout "nahoru". |
prokaryotaangl. prokaryotes (řecky pro = před, karyon = jádro), jednobuněčné organismy, jejichž genetický materiál (DNA) je lokalizován v určité části buňky (v nukleoidu) a není od cytosolu oddělen membránou (viz organismy – rozdělení podle vnitřní organizace buněk). Patří sem především bakterie, archaebakterie a cyanobakterie (přesněji eubakterie). |
prolinPro nebo P, angl. proline, hydrofobní proteinogenní neesenciální glukogenní aminokyselina. Prolin je jediná proteinogenní aminokyselina, která nemá primární (volnou) aminoskupinu, ale má "postranní řetězec" v podobě cyklu; jde tedy o sekundární amin. Díky své zvláštní chemické struktuře má i specifické možnosti při vytváření prostorové struktury bílkovin. Nepodílí se na výstavbě α-helixu, ale velmi často jej nacházíme v různých ohybech peptidového řetězce. Peptidová vazba, na níž se podílí dusíkový atom prolinu, bývá v bílkovinách v konfiguraci cis. Spolu se svým posttranslačním derivátem, hydroxyprolinem, je hojně zastoupen v kolagenu. Jeho prekursorem je glutamová kyselina, jejíž cyklizací a redukcí vzniká L-prolin. Odbourává se přes glutamát na 2-oxoglutarát. |
promotorangl. promotor, charakteristická sekvence DNA, na kterou se může navázat RNA-polymerasa či jiná složka transkripčního aparátu a zahájit tak transkripci genu, jehož je promotor součástí. |
pro-proteinyangl. proproteins, bílkoviny, které jsou syntetizovány v biologicky neaktivní formě a teprve následným proteolytickým štěpením jsou převáděny do formy aktivní (srov. proenzymy). Známými příklady pro-proteinů, nepatřících mezi enzymy, jsou fibrinogen, prokolagen a proinsulin, z nichž štěpením vznikají aktivní proteiny fibrin (monomer), kolagen a insulin. |
pro-sekvence |
prostaglandinyangl. prostaglandins, oxidované deriváty arachidonové kyseliny (viz eikosanoidy), působící jako tkáňové hormony, a to zejména na hladké svaly, nervové buňky, cévní systém a reprodukční aparát. Jsou syntetizovány ve většině buněk. Některá běžná léčiva (acetylsalicylová kyselina, ibuprofen) působí jako inhibitory cyklooxygenasy (EC 1.14.99.1), klíčového enzymu syntézy prostaglandinů. Za objevy týkající se prostaglandinů a příbuzných biologicky aktivních látek získali roku 1982 S. K. Bergström, B. I. Samuelsson a J. R. Vane Nobelovu cenu. |