pondělí, 1. července 2024, 07.35
Stránky: E-learning VŠCHT Praha
Kurz: Biochemie II (Biochemie II)
Slovník: Biochemický slovník
I
imunochemieangl. immunochemistry, obor
biochemie zabývající se imunoglobuliny a jejich interakcí s antigeny, především za účelem vypracování a aplikace bioanalytických metod umožňujích citlivě a specificky stanovit nejrůznější látky, jakož i buněčné patogeny. Předností imunochemických metod (viz např. ELISA, imunoelektroforéza, imunoprecipitace, radioimunoanalýza) je jejich mimořádná specifita; pokud je k dispozici vhodná protilátka proti stanovovanému antigenu, je možno určit jeho koncentraci v pestré směsi často velmi podobných látek, které jej doprovázejí v biologických materiálech. Jako příklad může sloužit stanovení bílkovinných hormonů v krevním séru, které má zásadní význam pro diagnostiku hormonálních poruch, ale i mnoha jiných typů onemocnění. |
imunoprecipitaceangl. immunoprecipitation, proces, při němž dochází díky specifickým interakcím antigenu s protilátkou ke vzniku (imuno)precipitátu. Vzhledem k tomu, že imunoglobuliny mají v molekule nejméně dvě identická vazebná centra pro daný antigen, mohou při vhodném koncentračním poměru obou partnerů vznikat polymerní, nerozpustné, a tedy snadno detegovatelné komplexy. Tohoto principu využívá celá řada imunochemických metod ke kvalitativnímu i kvantitativnímu stanovení antigenů, ale i jim příslušných protilátek (srov. aglutinace). |
imunosupresivaangl. immunosuppressives, látky tlumící až blokující imunitní odpověď organismu. Využívají se zejména pro tyto účely:
|
induktorangl. inducer, nízkomolekulární látka usnadňující nebo přímo umožňující transkripci indukovatelného genu. |
informace genetickáangl. genetic information, komplexní informace, jež determinuje vznik všech znaků a vlastností charakterizujících daný organismus a určujích jeho
genotyp. Jednotkami genetické informace jsou geny. Genetická informace je v buňce zakódována do pořadí nukleových bází v DNA (analogicky je hudba v digitálním záznamu zakódována do pořadí jedniček a nul na CD disku). Genetická informace jednotlivého organismu je velmi rozsáhlá a záleží na podmínkách, které její části se budou realizovat. Při dělení buněk se musí každé dceřinné buňce předat úplná genetická informace; proto při něm semikonzervativním mechanismem replikace vznikají dvě identické kopie DNA. Genetická informace uložená v DNA se realizuje procesem transkripce, při němž se na principu doplňkovosti bází syntetizují všechny pro buňku potřebné druhy RNA. |
inhibiceangl. inhibition, útlum, potlačení, zpomalení sledovaného děje působením určité látky,
inhibitoru. Pro regulaci metabolismu je zejména významná inhibice klíčových enzymů, ale také transportu látek biologickou membránou či inhibice signálu v signálních drahách. |
inhibice enzymůangl. enzyme inhibition, děj, při němž je schopnost enzymu katalyzovat reakci snížena vazbou určité látky,
inhibitoru. V důsledku navázání inhibitoru může enzym ztratit schopnost navázat substrát nebo schopnost ho přeměnit na produkt. Podle mechanismu působení rozlišujeme několik typů inhibice:
|
inhibice enzymů akompetitivníangl. uncompetitive enzyme inhibition, čistá reverzibilní inhibice, při níž se
inhibitor může vázat pouze na komplex enzym–substrát, nikoli však na volný enzym; vazbou inhibitoru je porušena schopnost enzymu přeměňovat substrát a nevzniká tedy produkt. Kinetickou analýzou lze prokázat, že při tomto typu inhibice jsou sníženy hodnoty Michaelisovy konstanty i limitní rychlosti, a to ve stejném poměru; platí tedy, že Vlim/V´lim = Km/K´m, kde Vlim a Km jsou hodnoty limitní rychlosti a Michaelisovy konstanty pro neinhibovanou reakci a V´lim a K´m odpovídající hodnoty pro reakci v přítomnosti určité koncentrace inhibitoru. |
inhibice enzymů allosterickáangl. allosteric enzyme inhibition, snížení aktivity enzymu vyvolané reverzibilní vazbou
inhibitoru mimo oblast aktivního centra, kam se váže substrát (viz allosterie). Vazba inhibitoru vyvolává konformační změnu, v jejímž důsledku je enzym inaktivován. V užším smyslu se tento termín užívá pro zvláštní typ inhibice, při níž je vazbou inhibitoru ovlivňována kvarterní struktura oligomerních enzymů (viz allosterické enzymy); v tomto případě je vazbou inhibitoru stabilizována neaktivní prostorová struktura oligomerní enzymové molekuly. |
inhibice enzymů ireverzibilníangl. irreversible enzyme inhibition, typ inhibice, kdy je
enzym nevratně modifikován chemickou reakcí s inhibitorem. Obvykle dochází ke změně chemické struktury vazebných nebo katalytických skupin v aktivním centru enzymu. Například sulfhydrylové skupiny cysteinu mohou být inaktivovány silnou vazbou iontů těžkých kovů, hydroxylové skupiny serinu modifikovány esterovou vazbou (se zbytkem kyseliny) či železo v hemové skupině zablokováno vazbou kyanidových iontů. Mnohé jedy působí jako inhibitory, když nevratně zničíklíčové enzymy metabolických nebo signálních drah; tento princip byl zneužit pro přípravu bojových chemických látek. |