Ignarro Louis Joseph
|
imobilizaceangl. immobilization, znehybnění, v biochemii a biotechnologii postup přípravy nepohyblivých biologicky aktivních látek, buněk nebo jejich částí; obvykle se jedná o enzymy (viz imobilizované enzymy) nebo o jednobuněčné mikroorganismy. Imobilizované částice lze zachytit na pevný povrch (na membrány, skleněné kuličky apod.) kovalentní nebo nekovalentní vazbou; lze je také zabudovat do polymerní matrice. Imobilizované částice mají oproti volným řadu technologických výhod; jejich největší předností je skutečnost, že je lze snadno po ukončení jejich působení od reakční směsi oddělit a znovu použít. |
imunitaangl. immunity, obranyschopnost organismu proti infekci (proti původcům infekčního onemocnění) založená na imunochemické reakci
antigenů s protilátkami, které mohou být rozpuštěny v tělních tekutinách (imunita humorální) nebo vázány na povrch lymfocytů (imunita buněčná). Za teorie týkající se specifity vývoje a řízení imunitního systému obdržel roku 1984 N. K. Jerne Nobelovu cenu. |
imunita buněčná |
imunita humorálnítéž protilátková, angl. humoral immunity, obrana zajišťovaná protilátkami (imunoglobuliny) rozpuštěnými v tělních tekutinách, zejména v krevní plasmě. Protilátky se specificky vážou na cizorodou strukturu – antigen (biopolymer, virus či bakterii), čímž ji inaktivují a označí pro následnou likvidaci. |
imunita slizničníangl. mucosal immunity, souhrnné označení imunitního systému, který se vyskytuje na sliznicích střevního a urogenitálního traktu a dýchacích cest. Obsahuje prvky buněčné i humorální imunity. Na sliznicích se také uplatňují fyzické a chemické obranné mechanismy, které zabraňují invazi mikroorganismů a škodlivých cizorodých látek do těla; mezi fyzické řadíme různé bariéry chránící před invazí patogeny (hlen, řasinky a jejich peristaltika), mezi chemické pak snížení pH a antimikrobiální peptidy. |
imunizaceangl. immunization,
|
imunoelektroforézaangl. immunoelectrophoresis, laboratorní metoda, při níž se bílkoviny nejdříve
elektroforézou rozdělí a potom detekují reakcí s protilátkami (často antisérem). Pro svou vysokou rozlišovací schopnost se imunoelektroforéza v klinické biochemii často využívá k analýze bílkovin krevní plasmy. |
imunogenangl. immunogen, struktura, kterou organismus rozpoznává jako
cizía reaguje na její přítomnost tím, že proti ní syntetizuje specifické protilátky. Jako imunogeny působí především organismu cizí buňky, nadmolekulové komplexy (viry) a bílkoviny, ale i bílkoviny jiného jedince téhož biologického druhu; proto je při transplantacích nutno imunitní systém tlumit imunosupresivy. Nízkomolekulární látky působí jako imunogeny, pouze jsou-li připojeny na vysokomolekulární nosič (viz hapteny). Organismus vyrábí protilátky i proti některým strukturám jemu vlastním; tento typ protilátek může způsobit některá vážná onemocnění (viz autoimunitní choroby). |
imunoglobuliny![]() |