fluidita membránytéž tekutost, angl. membrane fluidity, jedna ze základních vlastností biologické membrány, vyplývající ze schopnosti molekul polárních lipidů v rámci jednotlivých vrstev navzájem měnit své pozice. Chovají se tedy jako molekuly v kapalině; hovoříme zde o dvojrozměrné kapalině. Fluidita membrány závisí na složení membrány a také na teplotě; pod určitou teplotou, zvanou teplota fázového přechodu, membrána přestává být fluidní (ztuhne) a nemůže pak vykonávat své biologické funkce, především transport látek a přenos signálu. Viz lipidová dvojvrstva. |
FMNzkr. flavinadeninmononukleotid, angl. flavin adenine mononucleotide, viz FAD. |
fokusace isoelektrickázkr. IEF, angl. isoelectric focusing, separační
elektromigrační metoda, pomocí níž lze rozdělit bílkoviny podle jejich isoelektrických bodů. Při této metodě se nejdříve vytvoří na nosiči (v polyakrylamidovém gelu, na proužku modifikované celulosy apod.) gradient pH; poté se nanese vzorek (směs bílkovin nebo peptidů) a vloží se stejnosměrné elektrické pole. Jednotlivé molekuly dělených amfiontů se pohybují podle svého okamžitého náboje až do místa, kde pH okolí odpovídá jejich isoelektrickému bodu (proto isoelektrická); zde se zastaví a zaostří (proto fokusace). Díky zaostření vykazuje tato metoda mimořádnou rozlišovací schopnost; lze oddělit bílkoviny lišící se v hodnotách isoelektrických bodů o pouhých 0,01. IEF bývá často kombinována s dalšími elektromigračními technikami (viz dvojrozměrná elektroforéza). |
fosfát anorganickýangl. inorganic phosphate, anion kyseliny trihydrogenfosforečné (H3PO4), v biochemii běžně užívaná zkratka Pi. |
fosfatasyangl. phosphatases, skupina enzymů ze třídy
hydrolas (EC 3.1.3.-), které odštěpují esterově vázaný zbytek kyseliny fosforečné. Například v glukogenesi se uplatňují při odštěpování fosfátového zbytku z fruktosa-1,6-bisfosfátu (fruktosa-1,6-bisfosfatasa, EC 3.1.3.11) a z glukosa-6-fosfátu (glukosa-6-fosfatasa, EC 3.1.3.9). Proteinfosfátfosfatasy hrají významnou roli při regulaci enzymové aktivity. V klinické biochemii se v krevním séru stanovují dva isoenzymy: aktivita alkalické fosfatasy (optimum pH nad 7, obvykle 8 až 9, EC 3.1.3.1) bývá zvýšena při onemocněních kostí, zatímco aktivita kyselé fosfatasy (optimum pH pod 7, obvykle 5 až 6, EC 3.1.3.2) při karcinomu prostaty. |
fosfatidátyangl. phosphatidates, soli (anionty) fosfatidové kyseliny. |
fosfatidytéž (ne zcela šťastně) glycerofosfolipidy nebo fosfoglyceridy, angl. phosphatides, estery kyseliny fosfatidové. Nejvýznamnějšími |
fosfatidylinositolytéž fosfoinositidy, angl. phosphatidylinositols, estery fosfatidové kyseliny a cyklického alkoholu inositolu, který je obvykle dále fosforylován. Z pravděpodobně nejvýznamnějšího fosforylovaného fosfatidylinositolu, fosfatidylinositolu-4,5-bisfosfátu (PIP2), se hydrolytickým štěpením fosfolipasou C uvolňuje inositol-1,4,5-trisfosfát (IP3) a diacylglycerol, které působí v buňkách jako druzí poslové. |
fosfoadenosinfosfosulfátpřesněji 3´-fosfoadenosin-5´-fosfosulfát, angl. phosphoadenosine phosphosulphate, zkratka PAPS, aktivní sulfát, koenzym transferas přenášejících sulfátovou skupinu. Je zdrojem sulfátové skupiny při biosyntéze esterů kyseliny sírové (např. deriváty sacharidů, některé cerebrosidy). |
fosfodiesterasyangl. phosphodiesterases, enzymy hydrolyzující
fosfodiesterové vazby (EC 3.1.4.-). Specifické fosfodiesterasy štěpí cyklické nukleosidmonofosfáty (cAMP a cGMP) na nukleosidmonofosfáty (5´-AMP a 5´-GMP, EC 3.1.4.53, EC 3.1.4.17) a podílejí se tak na regulaci hladiny těchto druhých poslů v buňkách. Do skupiny fosfodiesteras, podílejících se na buněčné signalizaci (viz dráhy signální), patří i fosfolipasy C (EC 3.1.4.11) a D (EC 3.1.4.50). Ačkoli jsou (deoxy)ribonukleotidy v nukleových kyselinách spojeny fosfodiesterovými vazbami, enzymový katalog ribonukleasy ani deoxyribonukleasy (endonukleasy a exonukleasy) mezi fosfodiesterasy neřadí. |