amylasyangl. amylases, široce rozšířená skupina
hydrolas ze skupiny glykosidas štěpících škrob, glykogen a další polysacharidy, v nichž se vyskytují glykosidové vazby α(1→4). Podle preferovaného místa štěpení polysacharidového řetězce rozlišujeme:
|
amylopektinangl. amylopectin, rostlinný zásobní
polysacharid, hlavní složka škrobu. V horké vodě je téměř nerozpustný (vytváří velmi viskózní maz), jodem se barví modrofialově. Je tvořen mnoha tisíci molekul glukosy, spojených především glykosidovými vazbami α(1→4). Svým bohatým větvením prostřednictvím vazeb α(1→6) je strukturně podobný živočišnému zásobnímu polysacharidu glykogenu. |
amylosaangl. amylose, rostlinný zásobní
polysacharid, vedlejší složka škrobu; v horké vodě je rozpustnější a méně viskózní než hlavní složka amylopektin. Molekula amylosy je tvořena lineárním řetězcem stovek molekul glukosy spojených vazbou α(1→4). Má šroubovicovou sekundární strukturu; na jednu otočku závitu připadá šest molekul glukosy. S jodem poskytuje modrý komplex, v němž jsou molekuly jodu uzavřeny uvnitř šroubovice. |
anabolikaangl. anabolics, též anabolické steroidy, skupina syntetických
analogů mužského pohlavního hormonu testosteronu. Mají výrazný stimulační účinek na syntézu bílkovin, zvláště svalových tkání. Užívají se léčebně; používání anabolických steroidů je zakázáno ve sportu i při výkrmu hospodářských zvířat. |
anabolismusangl. anabolism, syntetická fáze
metabolismu s převahou chemických reakcí, které vedou k syntéze a ukládání bílkovin (k růstu svalové hmoty) a zásobních energetických látek, tj. glykogenu a triacylglycerolů. Opakem anabolismu je katabolismus. Anabolické procesy vyžadují dodávání energie. Jsou často redukční povahy. Vycházejí z relativně malého počtu výchozích látek, jejich produktem jsou pak tisíce druhů různých molekul. |
androgenyangl. androgens, mužské (samčí) pohlavní steroidní hormony produkované především ve varlatech, zejména testosteron, androsteron a androstenolon; v ženském organismu slouží jako prekursory estrogenů, jsou též syntetizovány ve vaječnících a placentě. Indukují vývoj mužských sekundárních pohlavních znaků, jsou také nezbytné pro zrání spermií a aktivitu přídatných pohlavních žláz. Vedle těchto pohlavně specifických účinků stimulují anabolické procesy, zejména syntézu bílkovin; proto mohou být používány (ve sportu zneužívány) jako anabolické hormony. |
anémietéž chudokrevnost, angl. anemia, onemocnění, při němž je snížený počet
červených krvinek v jednotkovém objemu krve, snížený obsah hemoglobinu v červených krvinkách nebo snížený objem jednotlivých červených krvinek. Může být vyvolána mnoha příčinami, např. velkou ztrátou krve, nedostatečným přísunem železa pro syntézu hemoglobinu, rozpadem červených krvinek (hemolýza) v důsledku nedostatečné aktivity některých katabolických enzymů, dědičnou abnormalitou některé bílkoviny červených krvinek (srpkovitá anémie) atd. |
anémie srpkovitáangl. sickle cell anemia, dědičné onemocnění, způsobené záměnou jediné
aminokyseliny (valinu za glutamovou kyselinu) v poloze 6 β-řetězce hemoglobinu. Deoxygenovaná forma tohoto abnormálního hemoglobinu (hemoglobin S) je špatně rozpustná a u homozygotů vyvolává srpkovitý tvar erythrocytů; ty snadno podléhají hemolýze (protržení buněčné membrány a vylití hemoglobinu do krevní plasmy). Bylo to první onemocnění, u něhož se prokázalo (L. Pauling v roce 1949), že záměna jediné aminokyseliny může vést k tak závažnému onemocnění. |
Anfinsen Christian Boehmeramerický biochemik (1916–1995), Nobelova cena (chemie, 1972) za práci na ribonuklease, zejména s ohledem na vztah mezi aminokyselinovou sekvencí a biologicky aktivní konformací. Již od poloviny padesátých let se zabýval malým jednodoménovým enzymem RNasou. Ukázal, že tuto molekulu lze (in vitro) plně denaturovat, přerušit disulfidové vazby, následně odstranit denaturační činidlo a disulfidové vazby obnovit; po tomto denaturačně-renaturačním cyklu se aktivita enzymu plně obnovuje. Z toho usoudil, že informace o prostorové struktuře bílkovin je plně „zakódována“ v její primární struktuře (Anfinsenův teorém). Až do objevu chaperonů byla tato téze obecně přijímána; dnes se považuje za plně platnou pouze pro malé jednodoménové proteiny. |
anomeryangl. anomers, diastereoisomery cyklických forem monosacharidů lišící se konfigurací na poloacetalovém uhlíku (C1 u aldos, C2 u běžných ketos, např. fruktosy). Definice praví, že pokud poloacetalová skupina OH směřuje na stejnou stranu kruhu jako skupina -CH2-OH, určující konfiguraci molekuly (L- nebo D-), jedná se o β-anomer. Pokud není poloacetalový hydroxyl zablokován glykosidovou vazbou, jsou oba anomery a jejich necyklická forma v rovnováze. Za výzkum sacharidů a důkaz existence jejich cyklických forem získal roku 1937 W. N. Haworth Nobelovu cenu. |