Želvušky, Tardigrada

Tardigrades, water bears

Příslušnost třídy želvušek Tardigrada do podkmene klepítkatci Chelicerata. (Název skupiny klepítkatců Chelicerata byl odvozen od charakteristického předního páru končetin, tzv. klepítek, tj. chelicery. Hlava a hruď je srostlá v hlavohruď, někdy přirůstá i zadeček. V čistírenských kalech lze ze skupiny klepítkatců nalézt některé zástupce roztočů (viz obr. 1a–b).)

Želvušky Tardigrada mají tělo složené z hlavy a 4 tělních segmentů, každý článek nese 1 pár parapodií zakončených dvojitými drápky. Tělo je kryté kutikulou tvořenou látkou podobné chitinu. Kutikula může být různým způsobem skulpturovaná, zbarvení je proměnlivé a závisí na pigmentaci kutikuly. Velikost jednotlivých jedinců nepřevyšuje 1 mm. Pohyb želvušek je velmi pomalý, pohybují se pomocí parapodií. V ústní dutině mají slinné žlázy a 2 vysunutelné bodce, kterými nabodávají rostliny a těla živočichů (např. Nematoda). Pomocí svalnatého pharynxu pak vysávají tělní tekutiny.

Během svého života procházejí aktivními a inaktivními obdobími života (asphyxie, encystace, anabióza).

  1. Při nedostatku kyslíku v prostředí dochází k tzv. asphyxii, při které se jedinec přestane pohybovat, zprůhlední (prázdné střevo) a nabobtná vodou. V tomto stavu je schopný přežívat až 5 dní, pokud se nevrátí aerobní podmínky, většinou hyne.
  2. Při nedostatku potravy a sníženém množství potravy dochází k tzv. encystaci, při které zvíře odvrhne starou pokožku (ale ne u ústního otvoru), starou svlečku neopouští, své tělo zakulatí, na povrchu vytvoří silnější pokožku a tím vzniká cysta.
  3. Při vyschnutí prostředí přechází organismus do stavu tzv. anabiózy, při kterém ztrácí větší část vody, zakulacuje se a na těle vytváří velmi hluboké rýhy. V tomto stavu je organismus schopen vydržet až 6,5 roku. Obývají většinou vodní biotopy, porosty mechů a lišejníků, někdy jsou přítomné i v aktivovaném kalu v čistírnách odpadních vod. Nejznámějším druhem je medvíďátko Macrobiotus hufelandi (viz obr. 2a–c), dalším druhem je např. Pseudechiniscus tridentifer (viz obr. 3a–b).

 
Obr. 1a: Zástupce roztočů, přítomný v aktivovaném kalu.
Obr. 1b: Zástupce roztočů, přítomný v aktivovaném kalu.
 
Obr. 2a: Zástupce želvušek Tardigrada, druh Macrobiotus hufelandi.
Obr. 2b: Zástupce želvušek Tardigrada, druh Macrobiotus hufelandi.
Obr. 2c: Zástupce želvušek Tardigrada, druh Macrobiotus hufelandi.
 
Obr. 3a: Zástupce želvušek Tardigrada, druh Pseudechiniscus tridentifer.
Obr. 3b: Zástupce želvušek Tardigrada, druh Pseudechiniscus tridentifer.
  Grafy souvislostí do úrovně:      I graf      II graf      III graf

Citujte jako:  ŘÍHOVÁ AMBROŽOVÁ, J. Želvušky, Tardigrada . From Encyklopedie hydrobiologie : výkladový slovník [online]. Praha: VŠCHT Praha, 2007. Available from www: <http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=Z021>