Existují dva základní druhy odpadních vod, městské odpadní vody známé pod názvem splaškové s vysokou koncentrací organických látek a odpadní vody průmyslové. Odpadní vody z domácností (komunální odpady) obsahují kuchyňský odpad, sociálně-hygienické splašky, stájové splašky, odpadní vody z potravinářského průmyslu zatížené vysokou koncentrací hnilobných látek a rezidui detergentů z čisticích a kosmetických prostředků. Průmyslové odpadní vody obsahují organické a hnilobné látky, odpady z papírenského, chemického, strojírenského, hutního a metalurgického průmyslu.

Existuje i rozšířený způsob třídění druhů znečišťujících látek, podle kterého se rozlišují:

1) Odpadní vody s převahou organických látek a hnilobné kaly. Jsou představovány odpadní vodou z domácností, některých zemědělských a potravinářských závodů. Vlastností je obsah organických látek s různou rychlostí rozkladu, jejichž přísun do vodního ekosystému vede ke změnám v kyslíkovém režimu a posléze i ve skladbě biocenózy, nehledě na postupné zanášení dna sedimentujícími partikulemi.

2) Odpadní vody z těžby a úpraven rud. Jsou známé pod názvem minerální kaly. Jejich přísun do vodního prostředí je spojen se zvýšením zákalu, změnou světelného klimatu, změnou charakteru dna sedimentací částic. V důsledku přísunu drobných partikulí abiosestonu dochází ke změně skladby biocenózy, kdy jsou z potravního řetězce vyloučeni filtrátoři.

3) Toxické a kumulativní látky. Vyšší rostliny jsou citlivější na obsah kovů ve vodách než např. vodní mechy či řasy. Obdobně citlivě reagují korýši a měkkýši v porovnání s máloštětinatci Oligochaeta či hmyzem Diptera, Trichoptera.

4) Radioaktivní odpadní látky. Vznikají při jaderných pokusech, provozu jaderných elektráren, těžbě a zpracování uranových rud. Radiotoxicita byla studována na transuranech a radionuklidech ⁹⁰Sr, ¹³⁷Cs, ³H, ²²⁶Ra, ⁴⁰K, ²³⁴U, ²³⁵U a ²³⁸U. Radionuklidy se usazují na povrchu rostlinných či živočišných těl (urany se akumulují na povrchu pletiv), některé mají schopnost pronikat do těl spolu s potravou či dýcháním. Rezistentní vůči radionuklidům ve vodním prostředí jsou bakterie, na kterých byly při expozici pozorovány minimální změny. Řasy např. přijímají až 70 % ¹³⁷Cs z vodního prostředí (× u sedimentů 10 % kontaminantu). Nízké dávky radionuklidů v živných médiích vedou ke stimulačním účinkům růstu a rozmnožování řas. Naproti tomu vysoké koncentrace jsou toxické a působí jako mitotický jed (inhibice buněčného dělení), či se projevují karyologickými či teratogenními změnami.

5) Odpadní vody s olejovými látkami a ropnými produkty. V souvislosti s tímto typem odpadních vod je možné se setkat zejména s havarijními situacemi spojenými s netěsností či poruchou potrubního vedení, cisteren nebo zásobních tanků. Při úniku ropných a olejových produktů do vodního prostředí se vytváří na hladině film, který znemožňuje výměnu plynů a vede k zeslabení biologické účinnosti světla. U organismů vystavených tomuto prostředí dochází k nouzovému dýchání, znehybnění a posléze ke smrti. Díky anaerobnímu prostředí se ropné produkty rozkládají velmi pomalu. Osidlování takto zasaženého prostředí probíhá velmi pomalu a zdlouhavě, navíc se může projevit i toxické působení asanačních prostředků na bázi toxických emulgátorů.

6) Oteplené odpadní vody. V odborné literatuře se v souvislosti s razantní teplotní změnou vodního prostředí používá název tepelné znečištění, nebo-li „thermal pollution”. Hlavním zdrojem oteplených vod jsou chladicí systémy (tepelné elektrárny, hutnictví). Působení zvýšených teplot na vodní prostředí se liší v tekoucích (ochlazení je rychlejší) a ve stojatých vodách. Oteplené odpadní vody lze pozitivně využít v rybářství, kde zvýšená teplota vede ke stimulaci tvorby rybí biomasy a prodlužuje se vegetační období.

7) Odpadní vody s patogenními organismy a parazity. Vody pocházejí ze zdravotnictví, nemocnic, ozdravoven, zemědělské výroby a jatek. Kromě střevní a hnilobné mikroflóry obsahuje voda navíc i patogenní a parazitické organismy. Z tohoto důvodu je voda zcela nevhodná pro užitkové účely.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III