Tělo hlístic má kruhovitý průřez, povrch je hladký bez brv, krytý pevnou a pružnou kutikulou ± skulpturovanou. Sladkovodní druhy dorůstají délky maximálně 1 mm. Pohybují se kontrakcemi ventrálního a dorzálního svalstva, jevícího se jako hadovitý pohyb. Mají širokou ekologickou valenci, tentýž druh je schopen se přizpůsobit i extrémním podmínkám prostředí. Žijí ve velkém množství v detritu a na rostlinách, snesou pokles nasycení vody kyslíkem na 2 % až 10 %. Některé volně plavou a bývají nalézány v  planktonních vzorcích. Hlístice nacházejí příhodné podmínky pro svůj růst v místech s nízkým průtokem a tam, kde jsou slizovité bakteriální biofilmy (viz obr. 1). Ve vodárenství (viz obr. 2) jsou nežádoucími organismy, indikují vzdušnou kontaminaci, nedostatečně zajištěné odběrné prostory, přísun substrátu, špatné odkalování a praní filtrů. Na svém povrchu i uvnitř těla mohou přenášet i patogenní zárodky. Typickými zástupci jsou háďátka (např. rod Diplogaster (viz obr. 3)).

 

---

Obr. 1: Háďátko přítomné ve vločkách aktivovaného kalu.

 

---

Obr. 2: Háďátko přítomné v korozních produktech a mezi železitými bakteriemi v nánosu při odkalování vodovodního řadu.

 

---

Obr. 3: Zástupce háďátek rodu Diplogaster.

  Grafy souvislostí do úrovně:      I       II       III