též modulátory, sloučeniny, jejichž nekovalentní vazba na biopolymery (především na bílkoviny a DNA) ovlivňuje zásadním způsobem jejich biologickou aktivitu. Efektory rozdělujeme na aktivátory (zvyšují aktivitu biopolymeru) a inhibitory, které aktivitu snižují. Řada efektorů se váže do oblastí biopolymeru, které se přímo neúčastí vlastní biologické akce; hovoříme
o regulačních místech biopolymeru (na rozdíl od míst aktivních) a o allosterickém působení těchto efektorů (viz allosterický efekt). Rozsah vazby efektoru na biopolymer je dán jejich vzájemnou afinitou (vyjádřitelnou vazebnou konstantou) a koncentrací
efektoru v prostředí. Nejdůležitější skupiny efektorů tvoří reversibilní inhibitory a aktivátory enzymů (působící často jako
druzí poslové), hormony a neurotransmitery. V biologii je tento pojem používán pro orgán, tkáň nebo buňku, které se stávají aktivní po stimulaci.
II 