chromatografie

podle skupenství mobilní fáze: a) plynová, angl. gas chromatography, GC, b) kapalinová, angl. liquid chromatography, LC (zejména ve zkratce HPLC);

podle uspořádání systému: a) na sloupci (stacionární fáze je ve tvaru sloupce, který se běžně nazývá kolona, odtud též chromatografie na koloně), b) v plošném uspořádání (nosičem je papír nebo tenká vrstva stacionární fáze rozprostřená na inertní podložce – odtud též chromatografie na tenké vrstvě, angl. thin-layer chromatography, TLC); c) vsádková, angl. batch chromatography, kdy se na stacionární fázi nejdříve z roztoku (např. v kádince) naadsorbují dělené látky, stacionární fází se pak naplní kolona a nakonec se látky z kolony postupně vymyjí vhodnou mobilní fází;

podle složení mobilní fáze: a) isokratické dělení (mobilní fáze má po celou dobu dělení konstantní složení), b) dělení s proměnlivým složením mobilní fáze (v tomto případě se obvykle některé složky dělené směsi nejdříve pevně zachytí na stacionární fázi, ostatní složky se mobilní fází vymyjí, poté se náhle nebo postupně mění složení mobilní fáze a zachycené látky se postupně z kolony vymývají);

podle separačního principu: chromatografie a) adsorpční (látky se na stacionární fázi adsorbují), b) rozdělovací (stacionární fází je kapalina, zachycená na pevný nosič, dochází tak k rozdělení mezi dvě nemísitelné kapaliny, např. viz chromatografie papírová), c) iontoměničová (stacionární fází je ionex, s nímž dělené látky, především ionty, interagují elektrostaticky), d) s hydrofobní interakcí (stacionární fáze má nepolární charakter a dělené látky s ní interagují prostřednictvím hydrofobních interakcí), e) gelová permeační (stacionární fázi tvoří gel s póry o určitém průměru, látky se dělí podle velikosti a tvaru molekul); f) bioafinitní (využívá se specifické interakce molekul). Často se uplatňuje více těchto principů při jednom chromatografickém uspořádání.

chromatografie {1}

chromatography

chromatografie ^{1}